Tak zatím se peloton ještě neobjevil ani na startu a nevím, kdo v něm bude. Takže nebudu spekulovat. Myslím, že část národa, která pana prezidenta Zemana nepodporuje a zejména ta část, která ho odsuzuje, podléhá někdy emocím a mediálním zkratkám, které hraničí s manipulací. A spousta informací se k nim nedostane nebo o to ani nestojí, aby se k nim dostala. Jsem přesvědčen o tom, že prezident Zeman opravdu „kope“ za Českou republiku (poslední důkazy jsem si přivezl z návštěvy Sněmovny lordů) a důsledky jeho zahraniční politiky pociťujeme všichni. Třeba už jen tím, že velký evropský problém zvaný zjednodušeně „migrace“ u nás nepociťujeme. Myslím, že v tom je zajedno i poslanecká sněmovna.
Martin Fendrych napsal, že jakýkoliv slušný kandidát má šanci Zemana porazit, protože nejsme země nenávistníků. Michal Horáček řekl, že bude vystupovat proti všemu, co Miloš Zeman ztělesňuje, protože naše země má na víc. Souhlasíte s nimi? A co říkáte prohlášení prezidenta, že vlastně žádnou kampaň vést nebude, nebude chodit do televizních diskusí a nebude útočit na protivníky ani útoky opětovat? Kritici tvrdí, že bude zneužívat ke kampani své krajské návštěvy, služby Jiřího Ovčáčka či zahraniční cesty.
Naprosto souhlasím s tím, že nejsme země nenávistníků. Miloš Zeman ztělesňuje pro každého člověka něco jiného, to je přece subjektivní. Michal Horáček bude vystupovat proti tomu, co ztělesňuje prezident Zeman pro něj. I v tom s ním souhlasím. Jsme svobodomyslný národ a jsme citliví z minulosti na to, když nám říkali v televizi, co si o čem máme myslet. Každý volební program by měl být cosi víc než boj proti někomu. To je často kontraproduktivní, můžete to vidět na duelu „Babiš kontra Kalousek“. Vítězně z toho vychází náš pan předseda a zdá se, že pan Kalousek oprvdu nemá pro voliče nic jiného než AntiBabiš. Samozřejmě že prezident, který je ve funkci, má v něčem výhodu – je vidět, je mezi lidmi, uděluje vyznamenání, přijímá delegace, vede státnické cesty… Ale ve volbách je to také handicap – někteří lidé chtějí podvědomě změnu už jen z principu nové volby. Kéž by předvolební boje zůstaly jen u takové kritiky!
Čím dál víc se přetřásá problém nízkých českých mezd, které rostou pomalu i ve srovnání se Slovenskem či Polskem. Zmiňuje se problém pracující chudoby a masy lidí, kteří jsou jen krok od stavu chudoby. Jak tento problém řešit? Je to něco, co podkopává u našich občanů víru v západní orientaci naší země? Mohou za to komunisté, nebo ti, co přišli po nich? Jsou Češi „novodobí otroci“ a Česko „německý protektorát“, jak z části společnosti zaznívá?
Češi jsou levná, ale kvalitní pracovní síla. Byli jsme s Výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj na pracovní cestě v Estonsku, u našeho partnerského výboru. Našli jsme tam mnoho inspirací pro zjednodušení a zlevnění státní správy. A dokonce i v Estonsku měli v roce 2014 mzdy vyšší než v ČR. A to nemají téměř žádný průmysl a zemědělství se našemu v mnohém nemůže rovnat! Máme zhruba poloviční výdělky proti Němcům! Slovensko a Polsko je ve srovnávacím žebříčku těsně za námi, takže na tom nejsme ve srovnání s nimi tak zle. Výsledky v roce 2014 ukázaly, že podíl tzv. nízkovýdělkových zaměstnanců (těch, kteří nedosáhli ani na prahovou hodnotu dvou třetin mzdového průměru, což je asi 83 Kč/h, je v ČR 18,7 %. Celá EU - 17,2 %. (Zdroj Eurostat strukturální mzdová statistika 2014).
A kdo za to může? Chtěli jsme kapitalismus, ale nedovedli jsme si ho představit v praxi. A už vůbec ne v té naší české. Zvyšovat mzdy by mělo být naším národním zájmem. Zvyšuje se kupní síla, lidé více utrácí, podniky mají tím pádem větší zisky a zvyšují mzdy. Ekonomové tomu říkají pozitivní zpětná vazba a myslím, že svým způsobem je to i podpora lokální ekonomiky. I když globalizace v tom udělala pěknou paseku!
Nemyslím, že bychom byli novodobí otroci. Pracoval jsem, jsa vyučený knihtiskař, jako strojmistr v tiskárně. Tehdy to byla docela těžká fyzická práce, člověk denně nazdvihal několik metráků – někdy i tun – olověných forem. O sociálním zázemí ani nemluvím – myli jsme se ve studené vodě a jedli u strojů. To se s dnešními továrnami nedá srovnat. A naše provázanost na německou ekonomiku neznamená protektorát, to je nesmysl. To mi mnohem více vadí některé ministerské proklamace, týkající se citlivé otázky Sudet.
V jaké atmosféře žije nyní naše země? Kdo tuto atmosféru obohacuje, kdo ji kazí? Média, politici, liberální aktivisté, nacionalističtí aktivisté, neziskovky, napadá vás kdokoliv jiný? A co ona pověstná ruská propaganda, škodí nám víc než dříve?
V atmosféře uměle vytvořené nespokojenosti. Nikdy jsme na tom materiálně v novodobé historii nebyli líp. Téměř v každé rodině je několik aut, máme nejnižší nezaměstnanost, snížili jsme po 25 letech státní dluh, žijeme na plochách domů a bytů, o kterých se například Pařížanům ani nezdá. I zde bych mohl dlouho pokračovat. Před několika dny jsem se vrátil z novinářských dnů na autosalonu v Ženevě. Spali jsme s kolegou na francouzské straně, v hotelu F1. Byl to velký rozdíl. V hotelu i ve fast foodu jedné proslulé značky byl, no, nechci psát svinčík, řekněme nesoulad. A už vůbec netvrdím, že za to mohl jinobarevný personál.
Propaganda? Cizí nebo ta naše? V Čechách jsme si vždycky uměli najít „třídního nepřítele“, na kterého se ledacos svede. Evropská unie, Putin, teď jsou to v západní Evropě a ve Skandinávii stále více židé! Z médií téměř vymizela pozitivní žurnalistika. I veřejnoprávní média se občas chovají jako bulvár.
I když tradiční politické pravidlo říká, že povolební koalice se tvoří výlučně až po volbách podle výsledků, mnohá média už nyní spekulují, že po vyhraněných roztržkách s ČSSD bude Andrej Babiš hledat koaliční spojence spíše napravo v politickém spektru. S KDU-ČSL údajně nebude mít problém, a jako další velmi reálná možnost se prý nabízí spolupráce s ODS. Ta už funguje i v některých krajích. Co vy na to?
Spekulace. Kotrmelců po volbách jsme se dočkali téměř vždycky – jde jen o to, jak velké ty kotrmelce budou a jaké výsledky budou na stole. „Politika je umění možného“. T.G.M.
V letošním roce budou komunisté slavit 100. výročí toho, čemu říkají Velká říjnová socialistická revoluce. Zaslouží si KSČM, aby byla zakázána? Komunisté tvrdí, že po listopadu bylo rozkradeno vše, co vybudovali. Co jim na to říci?
Že mají bohužel pravdu. Bylo to ale také bohatství a průmysl, který vznikl za Rakousko-Uherska a v době První republiky. Každá strana, která neporušuje ústavu naší země a základní lidská práva, má právo na existenci. Nemám rád princip kolektivní viny – vzpomeňte na vraždy nevinných sudetských Němců při odsunu po válce. Někdy tento princip uplatňujeme ve vztahu k historii i na strany. A každá strana – i ty novodobé - má na svém štítě skvrny. Některé jsou bohužel od krve. A některé ty skvrny od krve sice někdo vyčistil, ale jsou tam stejně a časem vylézají. Viz causa uneseného prezidentského syna na Slovensku, která se teď oživuje. Pokud mluvíme o demokratické společnosti, musíme respektovat právo volby a přání voličů. Ty dávají mandát k existenci hnutí nebo strany.
Předseda Evropské komise J.C. Juncker připravil se svým „týmem“ pět návrhů na fungování EU v budoucnu. Mezi nimi je například koncepce tzv. vícerychlostní Evropy, která umožní některým členským zemím postupovat v určitých otázkách rychleji než ostatním. Dále se pak například navrhuje federativní uspořádání EU nebo jen „spolek“ založený na spolupráci v oblasti volného obchodu a svobodného pohybu osob. Který z těchto modelů by podle Vašeho názoru nejvíce vyhovoval České republice? A zabývá se touto důležitou otázkou už i český parlament?
To, že jsme si všichni rovni a někteří rovnější, jsme jako malý stát zažili v historii už mnohokrát. Francouzští zemědělci mají větší dotace na mléko než čeští, v Holandsku platí jiné dopravní předpisy pro jednostopá a vícestopá elektrická vozítka než u nás, kvalita potravin ve stejných řetězcích je u nás horší než v SRN… Mohl bych pokračovat dlouho. Dovolte citaci definice tak, jak je uváděna na euroskopu.cz: "Vícerychlostní" Evropa je termín užívaný pro označení metody rozdílné integrace, kdy určitého společného cíle dosáhne nejprve část členských států, která je toho schopna a má i politickou vůli, přičemž se předpokládá, že ostatní budou následovat později.“ Kdo bude rozhodovat o tom, které státy jsou toho schopny? Jak se bude měřit „politická vůle“? Co znamená „následovat později“? Bude-li se o tom někde hlasovat, vždycky budou ve výhodě členské státy s velkou populací. Vícerychlostní Evropa by podporu těch elitních členů ještě více podporovala, měla by pro to oporu v legislativě. Nějaká rozumná forma volnějšího společenství by podle mě byla pro nás výhodnější. A ještě něco – každá vícerychlostní převodovka má také zpátečku – bacha na to!
Český parlament se tím zatím nezabývá. Není někdy schopen vyřešit problémy vlastní minulosti – viz dnešní hlasování v cause OKD, kdy pro důkladné vyšetření v některých bodech hlasovalo jen hnutí ANO, Úsvit a několik statečných jedinců.
Standa Berkovec
Předchozí
Další
