Řeknu vám, že už jsem odmoderoval stovky akcí pro dospělé a desítky dětských představení s Upírem Krejčím – včetně cirkusového šapitó, kde byla tisícovka dětí – ale takovou trému, jako tady ve školce v Peruci, už jsem dlouho neměl! Protože tu právě máme s kamarádem Jardou Volfem premiéru čtení pohádek.

Začalo to vlastně tak, že Jarda pravidelně čte svým synům – Kájovi (6) a Vašíkovi (10) – pohádky. Jev v dnešní době vpravdě vzácný, bohužel. Ale krásný, bohudík! Jednou, když jsem byl na návštěvě ve vlčím doupěti, mi Jarda navrhl, abych se se připojil. A protože mám vždycky po ruce nějaké ukulele a protože Jarda čte a mění hlasy úplně bezvadně, tak jsem začal doprovázet, dobrnkávat, dohrávat a dozpívávat texty. Pro velký ohlas u uspávaných nás milá paní Volfová tak trochu sprdla. Ani se nedivím, protože když je po hodinovém uspávání v pokoji bugr, virvál a jak říkají Francouzi „dezorder“ -  čili bordel, tak je to sice úspěch účinkujících, ale akce jako taková selhala. Tak jsme to postupně doladili, zkorigovali, vyzkoušeli a zkrátili, takže to funguje a my máme z toho minimálně stejnou radost jako kluci. No a první veřejnou produkci vlastně nepřímo domluvil Kája ve své alma mater – ve školce v Peruci. 

A tak tady sedíme na koberci, před námi kolem dvacítky dobře naladěných dětí s dobře naladěnými paními učitelkami, mým sopránovým ukulele a s kuchařkami zvědavě nakukujícími u dveří. A já mám trému podobnou trámu.  No, myslím, že to dopadlo dobře. Písničku „Pan Karásek rybaří, moc se mu to nedaří, myslí že má plotici, zatím chytil hadici“ s námi hrály všechny děti na bicí, bonga a chrastítka. Potom nám nakreslily tak pěkné obrázky, že bylo vidět, že pohádky poslouchaly. A soudě podle střídavého ticha nebo řevu se jim i líbily. A na konci jsme dostali kafe a dva chlebíčky, heč! A pak že se čtení pohádek dětem nevyplácí!!! 

Standa Berkovec