Věřím tomu, co jsem na vlastní kůži zažil. A taky věřím na osudová setkání a intuici. Díky intuici jsem v mém údobí zdolávání výzev extrémní žurnalistiky přežil takové situace, že o nich ani nebudu nikdy mluvit. A díky osudovým setkáním jsem potkal pár opravdových frajerů. Výtvarníka Zdeňka Větrovce, Sira Emunda Hillaryho, profesora J.Y. Cousteaua, pana Miroslava Zikmunda, Michala Tučného, Karla Lopraise a další. Dodnes mi patrně nedochází, jak moc obohatili a změnili můj život. A tak jsem také potkal Pepu Neumanna. 

Z Buzuluku přes Duklu a Berlín 

V devatenácti odešel ze Slovenska bojovat s fašisty. S generálem Ludvíkem Svobodou prošel celou tu šílenou válečnou anabázi, přežil Duklu a dorazil až do Berlína. To už nebyl jen nezkušený mladík. Byl to doslova ostřílený bojovník a polní kaplan, který pohřbíval své kamarády. Dodnes si mnohé pamatuje, přestože je mu 93 let. Pamatuje si svoji první "báryšňu" a se smíchem barvitě popisuje tuto svoji první zkušenost. Dodnes má také hrůzné barvité sny. Občas pláče a má výčitky svědomí z toho, že zabíjel.

Kalendář plný hvězd

Potkali jsme se proto, že Pepa má kolem sebe cosi víc, než pečovatelky v domově pro seniory. A tak paní Renata jednoho dne zvedla telefon a nabídla mi společné fotografování. Ne tak ledajaké. Hvězdami fotokalendáře jsou právě klienti domova pro seniory v Sokolově. A mě vybrali spolu s motocyklem Harley-Davidson jako partnery k Pepovi. A tak si Pepa střihnul takovou harlejáckou repetici. Počítám, že naposledy seděl na stroji HD ve válečných letech. To mohl být buď stroj WLA nebo WLC 750. Letošní model Street Glide má v sobě všechny vymoženosti moderní techniky, a tak jsme si mohli k focení pustit stereo rádio. 

Andělská Hora

Strávil jsem pozoruhodné odpoledne. Bylo to prima dívčinami z domova a fotografkou... Ale určitě to bylo díky Pepovi, který nás všechny bavil, užíval si to, spolupracoval líp, než nějaká fotomodelka. Snad to bylo tou Andělskou horou, která laskavě přijala bývalého polního kaplana. Možná i tím, že jsme si jako tajné bratrstvo motorkářů zalomili ruce, jako s mými kamarády od Hells Angels. Najednou mi přišlo, že Pepa má kolem sebe jakousi andělskou aureolu s malými růžky. Když jsme se loučili, pomrkával šibalsky očima a já jsem věděl, že jsme se museli potkat a že se ještě potkáme. Protože nevěřím na náhody.

Válka je vůl

Jsem patrně exot - český novinář s modrou knížkou, který byl tolikrát na frontě. Všechny ty cesty jsem podnikal pod heslem „Válka je vůl“. Často jsem v duchu slyšel nahrávku skladby Dire Straits Brothers In Arms, kterou vytvořila vídeňská filharmonie. Často si na ni vzpomenu i v této době, kdy mám pocit, že neslyším jen kolegy novináře nebo politiky, ale také válečné štváče. Jako by jim vadilo, že v potenciálním válečném ohnisku na Ukrajině je příměří. Zkouším si je představit, jak na ně hodinu míří opilý mladík s nataženým kalašnikovem kdesi u Lički Osiku. Myslím – tak jak některé znám – že by se posrali. Ne obrazně, do kalhot. Možná by je potom ty řeči přešly. Ale mám pro ně méně drastický způsob. Stačí si někdy popovídat s takovým chlapíkem, jako je Pepa. Co nejdříve, protože takových frajerů z pláže Omaha nebo od Dukly už moc není.

Standa Berkovec

Bratři v armádách

Dire Straits

Tyto mlhou zahalené hory
Jsou teď mým domovem.
Ale můj domov je v nížině 
a vždycky tam bude.
Jednoho dne se vrátíte 
do svých vesnic a svých farem
a nebudete už více chtít 
být bratry ve zbrani

Skrze tato pole zkázy 
a křestem ohněm
jsem sledoval vaše utrpení 
během stupňujícíh se zuřivých bitev
a se strachem a znepokojením
jsem myslel na to, jak mě zle zranili.
Ale vy jste mě neopustili
Mí bratři ve zbrani

Je zde tolik různých světů, 
tolik různých sluncí
a my máme jen jeden svět, 
ale žijeme každý v jiném.

Teď když slunce jde do pekel 
a vychází měsíc,
Nechejte mě se s vámi rozloučit, 
vždyť každý musí zemřít.
Ale je to však psáno ve svitu hvězd 
a v každé čáře vaší dlaně,
že jsme hlupáci, když válčíme 
Proti našim bratrům ve zbrani