Hlídali nás vojáci a my na dlouhých vlnách poslouchali Československý rozhlas. Nikdy nezapomenu na hlasatele Slávu Volného.Možná právě on a právě tehdy rozdmýchal moji lásku a obdiv k rozhlasu. To jsem ještě netušil, že budu jednou ve stejných studiích a v několika případech i se stejnými lidmi vysílat slavný pořad Mikrofórum ve stejně převratné době - v listopadu a prosinci 1989. I když době zdaleka ne tak tragické, jako byl srpen 1968. Nikdy nezapomenu na to, jak mi Honza Tříska vyprávěl o statečném rozhlasovém vysílání ve studiu v Liberci. Devět mrtvých, tankem zbořená část podloubí na náměstí, Radan Kuchař a další horolezci z oddílu Český ráj, kteří vyvěsili československou vlajku na věži liberecké radnice... Pan doktor a předseda senátu Přemysl Sobotka mi vyprávěl, jak zažil při svém nástupu do nemocnice po studiích praxi válečného chirurga. No a mým zásadním muzikantským vjemem dvanáctiletého kluka, jehož kamaráda Roberta Zubáka nabourali vojáci a strávil téměř rok v nemocnici, byly písně Karla Kryla. Byly a jsou tak silné, odvážné a pravdivé, že se jich někteří lidé bojí dodnes.

Galerie fotek

Proto, právě proto, jsem uspořádal na vlastní náklady už počtvrté v našem regionu koncert "Remember Karel Kryl". Také proto, že po mnoha setkáních a vysíláních v rozhlasových studiích jsem se s Karlem Krylem viděl naposledy právě na slánském náměstí. A také a zejména proto, že můj kamarád  a vynikající muzikant Pavel Foltán s Karlem několik let koncertoval.

Přijel s dalším kamarádem a skvělým kytaristou, Petrem Bublákem, a zahráli. Koncert Foltán bandu byl skvělý. Publikum také. Město pomohlo a půjčilo mi jeviště. A to všechno dohromady ve mě posílilo optimismus v tom, že přes všechny nablblé a neuctivé protesty najmutých dětí, které v té době ani nebyly na světě, Slaňáci nezapomněli. Na zbytečně zmarněné životy, zvůli tehdejších režimů i na Karla Kryla. Na rozdíl od tehdejších režimů nám jeho písně mají pořád co říci. To bylo pro mě úterý 21. srpna 2018.

Standa Berkovec